Bojím se lidí, kteří kácejí stromy
- ad kauza Nolčův park
Kdysi dávno jsem se na rodné Vysočině snažila zachránit krásné stromy - jednalo se o skoro staleté vrby a lípy. Psala jsem na všechny strany, do místního tisku, navštívila starostu městského úřadu v Jihlavě, zburcovala životní prostředí. Stromy rostly na hranici pozemku a nelíbily se těm, kdo tento pozemek zrestituovali. Nijak nepřekážely, jen jim prostě vadily. Celá vesnice mě podporovala a byla stejného názoru.
Přesto jsem jednoho dne přijela a stromy byla ořezané tak, že už zbylo jenom je pokácet.
Prostě někdo, kdo chtěl, to udělal, přes všechen nesouhlas a protesty a zanedlouho zmizela i ta lípa.
Od té doby jsem skeptická, když se někdo rozhodne stromy kácet, ba co víc, bojím se těch, kdo kácejí stromy. Tak je tomu i v případě Nolčova parku.
Na zastupitelstvu se nám nepodařilo mít potřebnou většinu, aby se stromy nekácely. Občanům je vysvětleno, že je to v zájmu parku a starých stromů, protože potom tam podle projektu budou krásné nové keře, lavičky, fontány, odhlučněná stěna a lidé se tam budou procházet, poslouchat zpěv ptáků a budou šťastni. Nebudou.
Nikdo z těch, kdo na radnici toto odhlasovali, nebydlí blízko parku, nikdo z nich neví, kdo a jak se tam prochází a jak park žije. Radní se tam sešli pouze jednou, a to s občany, když přinesl jakýsi inženýr projekt na obnovu parku. Nevím, jestli tento pán zde vůbec bydlí, kdo to je a proč se předtím nezeptal lidí, kteří tam bydlí, než projekt vypracoval, co si o tom myslí oni?
Když jsme tam tenkrát stáli, procházela parkem paní s pánem, kteří bydlí v sousedství. Nevěděli o ničem, ale ukazovali mi každý strom, který tam stojí, dokonce zachránili nějaký vzácný keř, který vyrůstal z pařezu a chodí ho každý den zalévat. Znali jména všech stromů, které tam jsou.
Kácení a úpravy se děsili, tak, jak se děsím já.
Jak už jsem psala, bojím se lidí, kteří kácejí stromy. Když na to přijde a je to ještě úředně, s projekty a dotacemi, jsem skeptická dvakrát tolik. Akce tohoto rázu je zbytečná a tak posílám vzkaz všem projektantům nových parků a bouračům stromů varování indiánského kmene Cree:
„Až bude pokácen poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáte, že peníze se jíst nedají.“
Už brzo bude na plotě naší fary nová krásná knihobudka pro radost všem…. a bude v ní kniha „Muž, který sázel stromy.“
To je moje odpověď.
Mgr. Eva Cudlínová, zastupitelka za HOP a farářka Církve husitské
Navazující články:
Otevřený dopis V. Hoška v reakci na článek paní radní pro životní prostředí Mgr. Aleny Ševčíkové
Nezávislý posudek stavu dřevin, určených k vykácení od Ing. Richterové - část 1 a část 2
Stanovisko MHMP k problematice parků v Počernicích
Kdo za to může aneb Odmítnutí 10 miliónů korun
Dendrocida v Horních Počernicích